Co si vzít do lesa, aby se vrátit před setměním

Když už se ztratíš, volej na tísňovou linku a popiš, co vidíš. Pomůže i píšťalka – tři krátké signály znamenají nouzi. Pokud slyšíš štěkot psa, jdi za ním, pravděpodobně patří myslivci nebo záchranářům. Nespěchej a šetři síly. Rozdělávej oheň jen na bezpečném místě, daleko od větví a suché trávy. Dým je vidět z dálky a přiláká pomoc.

Než houby vůbec přijdou do kuchyně, očisti je na místě. Odřízni nohu těsně u země, klobouk otři vlhkou rukou nebo hadříkem, ale nikdy je nemyj pod tekoucí vodou. Houba z mokrého dna už je napučená vlhkostí, a když ji ještě propláchneš, promění se v houbovou vodu. Doma ji rozkrájej na plátky silné asi půl centimetru a polož na plech vyložený papírovou utěrkou. Nech ji dvacet až třicet minut odpočívat. Papír stáhne povrchovou vlhkost, kterou by jinak houba pustila do rizota.

Co si odnést: ověřit zónu a řád, sbírat jen pro vlastní potřebu, nepoužívat hrábě ani rýče, nerozrývat půdu a respektovat zákaz vjezdu. Kdo tohle dodrží, nemusí se bát kontroly ani pokuty. Kdo to podcení, riskuje, že z výletu zbude jen zápis ve správním řízení.

Hlíva ústřičná roste v přírodě na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, topolu nebo vrbě. Plodnice vyrůstají ve trsech, které mohou mít přes deset klobouků. Klobouk je ledvinovitý až vějířovitý, šedý, hnědý nebo až šedomodrý, s hladkým, mírně lesklým povrchem. Třeň je krátký, postranní a tuhý, což je hlavní rozlišovací znak proti jiným dřevokazným houbám. Dužnina je bílá a na řezu nemění barvu. Záměna hrozí hlavně s hlívou hlíznatou, která má mnohem delší a silnější třeň a roste spíš na kořenech než na kmeni.

Nejčastější chybou začátečníků je příliš teplé a suché prostředí. Hlíva při teplotě nad 25 °C přestane růst a plodnice zasychají. Další chybou je sklizeň příliš pozdě, kdy klobouky ztrácejí pevnost a začínají hnědnout. Pozor také na přemokření – pokud špalek stojí ve vodě neustále, podhoubí uhnívá. Při pěstování v byt v panelákuě se vyhněte místům u topení a přímému průvanu.

Pro pěstování doma se nejlépe hodí čerstvé dřevo listnáčů, nejčastěji buk, habr nebo topol. Kmeny nařežte na špalky dlouhé 30 až 40 cm a nechte je dva až tři týdny vyschnout na vzduchu, ne však na přímém slunci. Potom do nich vyvrtejte otvory o průměru 8 až 10 mm do hloubky 3 cm, rozmístěné po obvodu ve spirále. Do otvorů vložte kolíčky s podhoubím a zatlučte je tak, aby byly zároveň s povrchem dřeva. Špalky zakopejte do země do polostínu nebo je uložte do sklepa s vlhkostí kolem 80 %. První plodnice se objeví za šest až dvanáct měsíců, výjimečně dřív.

Když po dlouhém suchu zaprší, většina houbařů vyrazí do lesa hned druhý den. Jenže první vlnu často tvoří jen pár druhů a mnoho míst zůstane prázdných. Skutečný růst hub neřídí jen déšť, ale kombinace vlhkosti, teploty a času. Rozhoduje to, jak dlouho půda zůstane vlhká a jestli teplota neklesne pod hranici, při které mycelium přestane pracovat.

Když se objeví plodnice, přestává být vlhkost hlavním rizikem Jakmile se začnou tvořit základy klobouků, zvyšte vlhkost vzduchu a snižte teplotu na 15 až 18 °C. Trsy sklízejte vcelku, když jsou klobouky ještě pevné a okraje mírně podvinuté. Neodřezávejte jednotlivé klobouky, protože byste poškodili podhoubí. Po sklizni nechte špalek dva až tři týdny odpočívat a poté ho znovu ponořte na 12 hodin do studené vody. Tím podnítíte další vlnu plodnic. Špalek plodí dva až tři roky, pak ho vyměňte.

Nejčastější záměna se týká muchomůrky zelené. Mladá plodnice má bílý klobouk, bílé lupeny a prsten. Lidé ji pletou s žampionem nebo s mladou holubinkou. Klíčový rozdíl je v pochvě – blanitém obalu na bázi třeně, který je často ukrytý v zemi. Před sběrem proto vždy opatrně vyhrabte celý trs i s kořenem. Pokud na bázi uvidíte bílou pochvu, houbu nechte být. Dalším smrtelně jedovatým druhem je muchomůrka jízlivá, která má zelený klobouk a bělavé lupeny. Roste v jehličnatých lesích od července do října.

Základem je papírová mapa oblasti, kterou si doma projdeš. Vytipuj si dva výrazné orientační body, třeba vrchol nebo rozcestí s kapličkou, a všimni si, kterým směrem od nich leží parkoviště. Mobil může selhat, ale papír ne. Zapamatuj si také, odkud jsi vyšel a kudy vede cesta zpět, protože les vypadá jinak z opačné strany.

V kuchyni se hlíva zpracovává podobně jako jiné houby, ale má tužší třeň, který je vhodné odkrojit. Klobouky nakrájejte na proužky a krátce poduste na oleji, dokud se neodpaří voda. Teprve pak přidejte cibuli, česnek nebo smetanu. Hlíva se hodí do polévek, rizot i na nakládání do octa. Syrová hlíva se nedoporučuje, protože obsahuje látky, které mohou dráždit žaludek. Při sušení ji nakrájejte na tenké plátky a sušte při teplotě do 40 °C, aby si zachovala chuť i vůni.

In the event you loved this short article and you would want to receive more information concerning Rekonstrukce Bytu generously visit our page.