Včelí vosk, nebo sójový: který obstojí v praxi?

Teplota, knot a doba hoření U včelího vosku počítejte s teplotou lití kolem 65–70 °C. Při nižší teplotě vzniknou vzduchové bubliny a povrch je nerovný; při vyšší se vosk přepálí a ztratí medovou vůni. Sójový vosk lilijte při 55–60 °C, přidávanou vůni vmíchejte až pod 50 °C, jinak se vypaří. Včelí vosk potřebuje knot silnější, protože hoří pomaleji a má vyšší bod tání. Sójový vosk si vystačí s tenčím knotem, ale pokud ho zvolíte příliš silný, svíčka se přehřívá, sklo praská a vosk se připalováním kazí.

Než začnete míchat, připravte si čistou sklenici, nejlépe tmavou, a odměrku. Vždy používejte převařenou a vychladlou vodu, případně květovou vodu. Čerstvé suroviny jako okurka nebo bylinky vydrží v lednici jen tři až čtyři dny, proto míchejte malé množství. Pokud chcete trvanlivější tonikum, použijte destilovanou vodu a kapku konzervantu určeného pro kosmetiku, jinak hrozí množení bakterií. Nikdy nenalévejte tonikum zpět do lahvičky poté, co jste ho už použili na vatový tampon.

Trvanlivost a skladování dělá rozdíl hlavně osvětlení v obýváku domácích podmínkách. Včelí vosk je přirozeně trvanlivý, časem na povrchu vytvoří bílý povlak, kterému se říká květ. Není to plíseň ani vada, stačí svíčku otřít hadříkem nebo krátce přejet fénem. Sójový vosk kvete méně, zato je náchylnější k měknutí v horku a k praskání při rychlém chladnutí. Nechávejte hotové svíčky tuhnout při pokojové teplotě, ne v chladničce. Rychlé chlazení způsobí praskliny, které se projeví až při hoření.

Základní recept pro začátek: 500 g olivového oleje, 100 g kokosového oleje, 100 g sádla nebo palmového tuku, 90 g hydroxidu sodného a 240 ml destilované vody. Oleje zahřejte na zhruba 40 °C. Louh nasypte do vody (nikdy ne naopak) a míchejte, dokud se nerozpustí. Poté nechte obě směsi vychladnout na stejnou teplotu, ideálně mezi 35 a 45 °C. Rozdíl větší než pět stupňů znamená problém – mýdlo se může rozdělit nebo zůstane mastné.

Typická chyba: soudit podle intenzity. Lidé si myslí, že surové mýdlo musí vonět silně a příjemně. Opak je pravdou. Čerstvé surové mýdlo bývá téměř bez vůně, protože ještě zraje. Po šesti až osmi týdnech se vůně teprve rozvine. Pokud koupíte mýdlo, které už teď voní jako parfém, může jít o přeparfemované surové mýdlo, nebo o obyčejné mýdlo v surovém kabátě. Ani jedno nepoznáte podle obalu – jen podle toho, jak se vůně chová v čase.

Pozor také na med, který není čistý. Med s příměsí cukru nebo sirupu může na suché pleti zanechat lepivý film a ucpat póry. Pokud máte diagnostikovanou alergii na včelí produkty, tuto masku vůbec nezkoušejte. Stejně tak ji nepoužívejte na pleť s aktivním akné nebo otevřenými rankami. Med je sice přirozeně antibakteriální, ale v kombinaci s ovesnou moukou může na poškozené kůži vyvolat podráždění.

Včelí vosk hoří déle a rovnoměrněji, což oceníte u sloupových svíček a u forem s detailem. Sójový vosk hoří kratší dobu, zato se v nádobě snadněji spotřebuje do dna. První zapálení rozhoduje o všem: nechte svíčku hořet tak dlouho, dokud se vosk nerozpustí po celé ploše. Pokud ji sfouknete dřív, vznikne tunel a příští hoření už nebude rovnoměrné. Toto pravidlo platí pro oba vosky, ale u sójového je tunelování častější kvůli nižší teplotě tání.

Druhým testem je hoření. Odlijte malou zkušební svíčku, ideálně ve sklenici, a nechte ji hořet alespoň dvacet minut. Sledujte plamen: má být stabilní, žlutý, s výškou kolem dvou centimetrů. Nevhodný parafin produkuje plamen, který bliká, kouří nebo se sám snižuje. Po zhasnutí bývá knot zčernalý a okraj skla je pokrytý sazemi. To znamená, že vosk má špatný poměr uhlovodíků a nedokáže knot dostatečně zásobovat palivem.

Při výrobě svíček se rozhoduje o dvou věcech: jak bude svíčka hořet a jak se s ní bude pracovat. Včelí a sójový vosk jsou nejčastější volby, ale chovají se jinak už při tavení. Včelí vosk taje při vyšších teplotách a po ztuhnutí je tvrdý, sójový taje dřív a zůstává měkčí. To určuje, jaký knot zvolit, jak rychle svíčka ubývá a jestli vůně drží nebo se vytratí.

Volba mezi vosky se nakonec řídí účelem. Pro svíčky, které mají hořet dlouho a mít vlastní charakter, je vhodnější včelí vosk. Pro barevné variace, jemné vůně a nádobové svíčky je praktičtější sójový vosk. Oba se dají míchat: směs zhruba poloviny a poloviny získá tvrdost včelího vosku a vůniabsorbující schopnost sójového. Při míchání lilijte oba vosky odděleně a spojte je až při stejné teplotě, jinak se nespojí rovnoměrně. Ať zvolíte cokoli, dodržte jedno pravidlo: teplota, poměr vůně a správný knot. Bez toho bude i ten nejlepší vosk hořet špatně.

If you are you looking for more about navštívit stránku review our own web-page.