Zaniklé usedlosti: staré mapy versus dnešní zastavba

Třetí věc je hlasitost. Žižkovské hospody nejsou knihovny. Mluví se nahlas, směje se, občas se někdo pohádá o fotbale. Kdo si chce číst nebo pracovat na notebooku, bude na špatném místě. Stejně tak se nepočítá s tím, že si budete stěžovat na hluk. Pokud hledáte klid, jděte jinam. Naopak — když se zapojíte do hovoru u vedlejšího stolu, může z toho být nejlepší večer. Jen pozor na jedno: nekomentujte cizí pivo, pokud vás o to nikdo nepožádá. Místní to nesnáší.

Nejlepší přístup je vyjet tramvají na Pohořelec a odtud se vydat pěšky dolů Hradčanským náměstím. Vyhnete se davům, které se tlačí od Malostranské strany. Cesta je mírně z kopce, takže ji zvládne i méně zdatný návštěvník. Na Hradčanském náměstí si všimněte morového sloupu a sochy svatého Jana Nepomuckého. Zastavte se také u Arcibiskupského paláce, který je dodnes sídlem pražského arcibiskupa. Právě tady začíná skutečná historie čtvrti, která byla odpradávna spojena s církví a šlechtou.

Nakonec si ověřte otevírací dobu přímo v den návštěvy. Mění se podle sezóny a svátků, a to i v případech, kdy by člověk čekal standardní provoz. Stejně tak se předem informujte, zda se v daný den nekoná bohoslužba nebo soukromá akce, která omezí přístup. Kdo si tyto dvě věci zjistí dopředu, tomu se Loreta odmění klidem, zvukem a atmosférou, na kterou se nezapomíná.

Nakonec si u každé usedlosti ověřte, zda nešlo o pouhou stodolu nebo seník, které se v mapách zobrazují podobně jako obytné budovy. Zaniklé usedlosti v místech dnešní zástavby se navíc často skrývají pod názvy nových ulic – proto je výhodné projít i staré plány z období před vznikem sídliště. Kdo si dá práci s postupným překrýváním vrstev, najde i to, co na první pohled zmizelo beze stopy.

Začněte tím, že si vyberete konkrétní oblast a v prohlížeči historických map zapnete porovnání dvou vrstev: stabilní katastr a aktuální ortofoto. V levém okně nechte starou mapu, v pravém dnešní snímek, a posouvejte je současně. Usedlosti na stabilním katastru poznáte jako shluky budov s dvorem, často s ovocným sadem nebo rybníčkem. Důležité je sledovat i cesty, které vedly k usedlosti – pokud dnes končí uprostřed pole nebo lesa, je to silný signál, že objekt zanikl.

Typická chyba je vstupovat do pasáže v poledne nebo v pátek odpoledne. V tu dobu je plná lidí, kteří spěchají, a vy budete neustále uhýbat. Ráno krátce po otevření nebo naopak v podvečer bývá klid a prostor mnohem lépe ukáže svou atmosféru. Další častá chyba je fotit s bleskem. Blesk zabije přirozené světlo, které je v pasážích to nejcennější, a navíc obtěžuje ostatní. Vypněte ho a zkuste se spolehnout na to, co je k dispozici.

Zásadní chybou je začít závěsy. U dvorních oken totiž většinou nestačí jen zakrýt, je potřeba usměrnit světlo. Pomůže kombinace tří vrstev: průsvitná clona proti pohledům z protějších oken, tmavší závěs na večer a jedna pevná vrstva, kterou lze kdykoli stáhnout. Clonu umístěte na lištu u stropu, ne do okenního rámu – tím získáte vizuální výšku a zároveň zakryjete horní část okna, odkud je vidět nejvíc. Závěs volte s mírnou nadměrností, nikdy přesně na šířku okna.

Zaniklé usedlosti se v mapách hledají nejlépe přes historické mapové vrstvy, které zachycují krajinu před průmyslovou a panelákovou výstavbou. Rozhodující je období stabilního katastru (první polovina 19. století) a letecké snímky z dvacátých až padesátých let 20. století. Právě mezi nimi a dnešní zástavbou vzniká rozdíl, který ukazuje, co kde stálo a co bylo později pohlceno městem, průmyslem nebo vodní nádrží.

Pro ověření použijte i písemné prameny, které jsou dostupné online – obecní kroniky, soupisy usedlostí nebo digitální archivy. Zapište si souřadnice místa a teprve pak hledejte v matrice nebo v pozemkové knize. Pokud narazíte na rozpor mezi mapou a textem, věřte spíše mapě z bližšího období, ale vždy si poznamenejte obě varianty. Výsledkem by měl být seznam lokalit s poznámkou, ve které vrstvě a v jakém roce je objekt naposledy doložen.

Kde hledat a na co si dát pozor Kromě stabilního katastru pomáhají císařské otisky, vojenské mapování a později katastrální mapy z první republiky. U leteckých snímků z padesátých let bývá problém s rozlišením – budovy vypadají jako tmavé skvrny. Vyplatí se proto kombinovat více let a porovnávat, zda se skvrna objevuje opakovaně na stejném místě. Pozor na posun vrstev: historické mapy nejsou byt v panelákuždy přesně georeferencované, takže se může stát, že vám usedlost „vyskočí" o desítky metrů vedle. Vždy kontrolujte alespoň dva nezávislé zdroje.

Typická chyba je hledat podle dnešních názvů ulic nebo čísel popisných. Ty se v průběhu let měnily a zaniklé usedlosti často nesly jméno po rodině, která je vlastnila. Mnohem spolehlivější je orientace podle tvaru pozemků, mezí a cest. Další častou chybou je zaměnit zaniklou usedlost za novější stavbu – třeba za trafostanici nebo garáž, které stojí na stejném místě. Pomůže vám vrstva současných katastrálních parcel: pokud je parcela stále vedena jako zastavěná plocha, ale na ortofotu nic nestojí, pravděpodobně jde o zaniklý objekt.

For those who have any kind of inquiries regarding wherever as well as the best way to use číst více, it is possible to e-mail us at our site.