Saunový rituál nebo jen horká místnost: kde vzniká klid

Základem je určit polohu vpusti dřív, než se začne lepit první obklad. Ve starém jádře bývá vpusť uprostřed nebo u zdi, což ovlivní celou geometrii. Spád se dělá ve vrstvě lepidla nebo samonivelační hmoty, ne podkladovým betonem. Doporučuje se sklon mezi jedním a dvěma procenty, tedy jeden až dva centimetry na metr délky. V malé koupelně o rozměru dva krát dva metry to znamená, že u vpusti je podlaha níž o dva až čtyři centimetry než u protější zdi. Větší sklon vypadá nepřirozeně, menší nestačí na odtok.

Řezání obkladů kolem vpusti a na stěnách Obklady na podlaze se řežou tak, aby spáry směřovaly ke vpusti. Když formát dlaždice přesahuje 30 centimetrů, je nutné dlaždici nařezat do tvaru klínu. Řezané hrany se brousí, jinak zůstanou ostré a budou držet špínu. Na stěnách se obklady kladou od druhé řady, spodní řada se dořezává až po položení podlahy. Tím se zajistí, že spára mezi stěnou a podlahou bude přesná a nebude se do ní dostávat voda. Rohy se řeší silikonem, ne spárovací hmotou – ta v rozích popraská, jakmile se podlaha ohne při zatížení.

Saunový ceremoniál není jen nahřívání těla. Je to přesně vymezený sled kroků, který mění tělesnou teplotu, dech a pozornost. Rozdíl mezi obyčejným sezením v sauně a rituálem spočívá v tom, že rituál má řád: víš, kdy vejdeš, co bude následovat a kdy skončíš. Právě předvídatelnost je to, co nervové soustavě dovolí přepnout z bdělosti do uvolnění.

Vertikální úložiště místo skřín