5 her, které rozhýbou družinu i v dešti

Začněte bezpečným prostorem a jasným signálem Než pustíte děti do hry, projděte si místnost očima. Odstraňte židle, rozevřené dveře zajistěte a určete hranice, za které se nesmí. U her se zavázanýma očima (například slepá honička se zvonkem) byt v panelákuždy nasaďte jednomu dítěti roli „očí", které naviguje. Bez toho vznikají kolize. Dohodněte jedno gesto nebo slovo, kterým hru kdykoli zastavíte – třeba dvě tlesknutí. Děti ho musí znát předem, ne až uprostřed běhu.

Ukládejte oblečení čisté, ale ne přeplněné. Svetry skládejte, nevěšte – na ramínku se vytahují. Trička věšte za lem, ne za výstřih. Mezi kousky nechte vzduch, jinak se tvoří pachy a moli. A hlavně: méně praní, méně sušičky, více vzduchu. Základní kousky tak vydrží mnoho sezón místo jedné.

Dalším faktorem je uzavírání. Suchý zip je praktický, rychle se obouvá a dobře drží. Šněrování umožní jemnější nastavení, ale trvá déle. Pro začátečníka je suchý zip pohodlnější, protože si boty můžeš rychle upravit mezi pokusy. Podrážka by měla být měkká, ale ne příliš. Příliš měkká guma se rychle obrousí a nemá dobrou přilnavost na malých chytech. Naopak tvrdá guma je odolná, ale hůř se přizpůsobí nerovnostem. Zeptej se v obchodě, jestli je guma určená pro umělé stěny – obvykle to bývá uvedeno na krabici.

Typické chyby, které oblečení z druhé ruky posílají do textilního odpadu: praní na vysokou teplotu hned napoprvé, sušení v sušičce, skladování na ramínkách u pletenin a přehlížení drobných poškození. Když si byt v panelákušimnete uvolněného švu nebo chybějícího knoflíku, opravte to hned. Malá oprava zabere pár minut, zatímco roztržený šev se už často zachránit nedá. Stehy veďte stejným směrem, jakým šila továrna, a nit barvou odpovídejte látce, ne původnímu šití.

Čtvrtou možností je „sochy s pohybem". Na signál děti běhají, na druhé tlesknutí ztuhnou v póze, kterou předtím vylosovaly z klobouku (strom, most, raketa). Vychovatel obchází a vybírá nejpřesnější sochu, která se stává „rozhodčím" pro další kolo. Děti tak dostanou odpovědnost a přestanou se ptát, kdo vyhrál.

Zrcadla jsou nejsilnější nástroj. Velké zrcadlo na stěně naproti dveřím zdvojí hloubku místnosti a přinese do ní světlo z vedlejšího prostoru. Zrcadlo umístěné naproti oknu zase znásobí denní světlo. Dobře funguje i vysoké úzké zrcadlo přes celou výšku stěny – protáhne předsíň do výšky. Naopak malá zrcátka poskládaná vedle sebe působí roztříštěně a prostor spíš zmenší. Zrcadlo mějte čisté a bez rámu, který by ho opticky zmenšoval.

Teplotu neodhadujte okem. Vhoďte do rozehřátého oleje kostičku chleba: pokud se kolem ní okamžitě tvoří bublinky a chléb za půl minuty zezlátne, je teplota přibližně správná. Když olej začne slabě kouřit nebo vzduch štípe, stáhněte plamen. Po smažení nechte olej vychladnout, přeceďte ho přes jemné sítko a skladujte v uzavřené nádobě na tmavém místě. Použijte ho maximálně dvakrát nebo třikrát, u ryb a masa raději jednou.

Druhou variantou je „tichá pošta v pohybu". Děti stojí v řadě čelem k sobě. První dostane kartičku s jednoduchým cvikem (dřep, výskok, poskok na jedné noze) a beze slov ho předvede dalšímu. If you have any type of concerns relating to where and exactly how to use koukněte sem, you could call us at our own web-site. Ten pohyb opakuje a přidá vlastní. Řada roste, dokud se poslední člen nepokusí zopakovat celou sestavu. Chyba není důvod k vyřazení – jen k smíchu a novému kolu.

Typická chyba je nechat hru běžet příliš dlouho. Po deseti minutách klesá soustředění a roste počet konfliktů. Radši hru ukončete v momentě, kdy se děti ještě smějí, a nabídněte druhou. Další častá chyba: příliš mnoho pravidel najednou. Vysvětlete vždy jen tři body a zbytek doplňte, až když děti pochopí základ.

Když prší nebo mrzne, tělocvična je obsazená a děti začnou po deseti minutách pobíhat po chodbě, většina vychovatelů sáhne po osvědčené hře. Jenže ta samá hra po páté ztrácí kouzlo a pozornost dětí se rozpadá. Netradiční pohybové hry přitom nepotřebují drahé vybavení ani velký prostor. Stačí jim jasná pravidla, jeden metr na dítě a pár pomůcek, které se najdou v každé družině.

Netradiční hry fungují hlavně proto, že se v nich neměří jen rychlost. Děti v družině potřebují pohyb, ale ještě víc potřebují jasnou strukturu a možnost uspět i bez talentu na sport. Když se hra povede, děti si ji zapamatují a přinesou vlastní nápady. To je nejlepší zpětná vazba, jakou může vychovatel dostat.

Když se tempo zpomalí, přidejte roli rozhodčího Třetí hra, „hod na cíl v pohybu", vypadá jako obyčejné házení, ale běhá se u ní. Děti se rozdělí na dvě družstva, každé má svůj cíl (kbelík, obruč). Hází se pouze tehdy, když hráč stojí na jedné noze za vyznačenou čárou. Po hodu musí oběhnout metu a vrátit se. Body se počítají za zásah i za dokončený běh. Tím se zapojí i pomalejší děti, které nemíří přesně.