5 zásad, které rozhodnou o bezpečné zimní túře

Zimní túry v českých horách mají kouzlo, If you enjoyed this short article and you would certainly such as to get even more details regarding Rekonstrukce koupelny krok za krokem kindly browse through our own web-site. ale také tvrdé podmínky. Krátký den, led, mlha a hluboký sníh mění i známé trasy v náročný terén. Klíčem k tomu, abyste si výlet užili a vrátili se v pořádku, je příprava. Nejde o to mít drahé vybavení, ale o to správně se rozhodovat už doma.

Na závěr si zapamatujte jednoduché pravidlo: v hustém sněžení se nerozhodujte podle toho, co vidíte, ale podle toho, co víte. To znamená – mapa, buzola, Thinmarker.Club plán. Pokud si nejste jistí, zastavte se a přemýšlejte. Často stačí dvacet minut klidu na to, aby se sněžení utišilo a vy znovu našli kontury krajiny. Ale i když se nezmění, máte šanci bezpečně se vrátit, pokud nepokračujete dál ve slepé důvěře, že cesta „nějak vyjde". Právě ta důvěra je to, co nejvíc pokazí celý výlet.

Pro rodiny s dětmi doporučuji okruh z Jetřichovic na vyhlídku Vilemínina stěna a dále na Mariinu skálu. Trasa měří jen něco málo přes osm kilometrů, ale nabízí úžasné výhledy do skalního labyrintu. Po cestě narazíte na několik odpočívadel, kde si můžete udělat piknik. Důležité je nenechávat děti běhat daleko dopředu, protože v některých úsecích jsou sice zábradlí, ale mezi skalami se snadno zabloudí. Pokud plánujete návštěvu během letních prázdnin, počítejte s tím, že parkoviště u výchozích bodů bývají plná už dopoledne – zkuste vyrazit ve všední den, nebo použijte veřejnou dopravu, která vás doveze přímo k začátku trasy.

Při plánování delší trasy přemýšlejte o jídle tak, aby nevyžadovalo obal. Například těstoviny s uzeným sýrem (závin z alobalu si nechte doma), kousky ovoce nebo ořechy ze zásobníku. Vyhnete se tak nejen odpadu, ale také těžkému batohu. Když už kupujete něco v obchodě, vybírejte kusové zboží bez plastu – pečivo do látkového sáčku, sýr do vlastní krabičky.

Začněte třeba na trase z Hřenska k Pravčické bráně, která je sice nejnavštěvovanější, ale o to víc vás odmění pohledem na největší pískovcový oblouk v Evropě. Abyste se vyhnuli davům, vyrazte brzy ráno, ideálně před osmou hodinou. Cesta z Hřenska nahoru trvá přibližně hodinu a půl, a pokud zvolíte okruh přes Mezní Louku a zpět údolím Suché Kamenice, čeká vás asi šest hodin čistého chůze. Pozor na kluzké kořeny a kameny, zejména v sestupných úsecích – trekové hole se tu rozhodně vyplatí.

Zvláštní pozornost věnujte ohni a nedopalkům. Nedopalek cigarety je odpad, který v přírodě chybí, a přitom je na trasách častý. Pokud kouříte, noste malý kovový popelník nebo zátku od PET lahve a použité nedopalky si odnést. Stejně tak kelímky od kávy – papírový kelímek s plastovou vrstvou je sice pohodlný, ale na hřebenu nepatří. Termohrnek s sebou je lehčí a praktičtější.

Co s sebou a co nechat doma: rozdíl mezi praktickým a zbytečným Základem je vlastní lahev na vodu a ideálně ještě termoska na čaj. Plastové lahve od nápojů kupované na trase jsou zbytečný objem, který musíte nést zpátky. Stejně tak jednorázové sáčky na svačinu – místo nich použijte látkové pytlíky, voskované ubrousky nebo krabičky, které slouží opakovaně. Pozor na hliníkové obaly od energetických nápojů a plechovky: v přírodě se nerozloží a pokud je necháte na skalce, kazí výhled i životní prostředí.

Při plánování myslete také na roční období. Na jaře a na podzim jsou nezpevněné cesty často rozbahněné, takže i úsek, který je v létě pohodlnou pěšinou, se může změnit v blátivou kaluž. V létě zase může být suchá cesta prašná a nepříjemná, zejména pokud jde o štěrkový povrch. Ideální jsou staré lesní cesty s travnatým povrchem, které se používají jen příležitostně, ale nejsou úplně zarostlé. Takové trasy najdete obvykle v méně navštěvovaných oblastech, kde se nevyplatí asfaltovat.

Když husté sněžení sníží viditelnost na desítky metrů, i zkušený turista snadno ztratí jistotu. Stopy ve sněhu se během pár minut zanesou, orientační body splývají s okolím a kompas najednou ukazuje jen přibližně. Nejde o to, že byste neuměli číst v mapě – problém je v tom, že se při sněžení mění i samotné vnímání prostoru. To, co jste před hodinou bezpečně poznali, teď vypadá úplně jinak.

Jak si ověřit povrch ještě před odjezdem a na co se zaměřit Než vyrazíte, zkuste si trasu projít ve virtuálním prostředí. Většina mapových aplikací umožňuje přepínat mezi mapou a satelitním snímkem. Na satelitu hledejte cesty, které vypadají jako úzké pruhy trávy nebo hlíny — to jsou téměř jistě nezpevněné cesty. Naopak tmavé, hladké linie většinou znamenají asfalt. Dalším trikem je podívat se na okolí cest: pokud jsou po obou stranách stromy a cesta se vlní mezi nimi, bývá to stará lesní cesta, která se neasfaltuje. Dejte si ale pozor na úseky, kde se cesta napojuje na silnici — často je první stovky metrů asfaltová, protože vede k lesnímu vjezdu.