První ferraty ve větru a dešti: pádný důvod, proč je odložit

Typickým omylem je kupovat cepín bez vyzkoušení s rukavicemi. Krátké držení se používá hlavně v zimě, takže rukavice jsou nedílnou součástí. Vezměte si do obchodu své lezecké rukavice a zkuste s nimi cepín chytit za hlavu, zatřepat s ním a simulovat zásek. Pokud nemůžete pevně stisknout nebo se vám rukavice klouže po hlavě, nástroj není vhodný. Další častou chybou je přeceňovat hmotnost. Lehčí cepín se sice lépe drží, ale při tvrdém ledu se může odrážet a vy potřebujete sílu na zásek.

Při výběru se nenechte zlákat nízkou hmotností za každou cenu. Lehký cepín se snadno manipuluje, ale často postrádá potřebnou setrvačnost pro čistý zásek. Optimální hmotnost se pohybuje mezi 500 a 700 gramy, ale vždy záleží na vaší fyzické kondici a stylu lezení. Pamatujte, že krátká držení vyžadují rychlou práci zápěstím — cepín musí být prodloužením paže, ne nutným zlem. Vyberte nástroj, který vám padne do ruky, a pak se soustřeďte na techniku, ne na vybavení.

Závěrem si řekněte, že první ferraty jsou o budování návyků, ne o dokazování si něčeho. Silný vítr a déšť z vás neudělají hrdinu, ale snadno udělají zbytečnou oběť. Jestliže máte sebemenší pochybnosti o podmínkách, nechoďte. Hory tu budou i za týden, a vy se na ně vrátíte s lepší technikou a zkušeností, kterou nezískáte v bouři, ale trpělivým tréninkem za příznivějšího počasí.

Bezpečný sestup je stejně důležitý jako výstup. Na mokrém terénu je sestup často nebezpečnější, protože už nejste tak soustředění a únava se hlásí o slovo. Držte se lana i při chůzi po sestupové stezce a nesnažte se zkracovat si cestu přes mokré travnaté svahy – ty jsou po dešti kluzké jako led. Pokud jste ve skupině, Rady Pro rekonstrukci komunikujte jasně a krátce, dokončení interiéru ať vám vítr nepřehluší důležité informace. A pamatujte: vždy je lepší vrátit se o hodinu dřív a v suchu, než riskovat pád kvůli tomu, že „už to není daleko".

Technické lezení s krátkými drženími klade na cepín jiné nároky než klasická túra nebo strmý ledovec. Přesto se mnoho lezců řídí pouze délkou a hmotností, což vede k nepříjemným okamžikům přímo na stěně. Při výběru se zaměřte na celkovou rovnováhu nástroje, ne jen na čísla v tabulce. Špatně vyvážený cepín se při dynamickém záseku chová nevyzpytatelně a zbytečně unavuje předloktí.

Další záludnost se týká jištění spolulezce shora (top rope). Při tomto způsobu musí být jistič pevně ukotven, ale ne v pozici, kdy ho pád vytáhne vzhůru. Nejčastější chyba je, že jistič stojí přímo pod lanem a při pádu se zvedne, čímž uvolní lano z jističe. Postavte se stranou, mírně pokrčte kolena a lano veďte přes rameno tak, abyste měli kontrolu i při náhlém zatížení. Pro jistotu si navíc připněte zadní část sedacího úvazku ke stanovišti krátkou smyčkou.

Prvním krokem k bezpečnému jištění je správné uvázání sedacího úvazku. Osmičkový uzel s pojistným uzlem je standard, ale kontrola by měla proběhnout vždy před nasazením karabiny. Typická chyba: lezec si uvázá lano do úvazku, ale pojistný uzel dá za osmičkovým uzlem na špatné straně, nebo ho úplně vynechá. Před začátkem výstupu si vzájemně zkontrolujte úvazky, karabiny a správné zapojení lana do jističe — to je rituál, který nesmíte přeskočit ani při krátkém cestovním výstupu.

Základem je kvalitní voděodolný obal, ideálně s přihrádkami a kompresí, aby se obsah netřepal a nepokazil. Všechny léky a masti zabalte do malých zipových sáčků a označte je štítkem s názvem a expirací. Do lékárničky patří i nůžky, pinzeta, jehla s nití, několik sterilních obvazů, elastické obinadlo, náplasti na puchýře, dezinfekce na rány a roztok na čištění vody. Nezapomeňte na osobní léky, které berete pravidelně, a na antihistaminikum pro případ alergické reakce.

Další pastí, na kterou se zapomíná, je oblečení. Bavlna je v tomto počasí nepřítel, protože nasákne vodu a začne vás chladit. Místo ní si vezměte tenkou nepromokavou vrstvu, která vás ochrání před větrem a deštěm, ale zároveň neomezí v pohybu. Rukavice jsou nezbytností – nejenže zahřejí, ale hlavně zlepší úchop na mokrém laně a chytech. Pod ně si vezměte tenké vnitřní rukavice, které odvedou pot, a navrch nepromokavé. Na nohy patří boty s hrubou podrážkou, která si poradí s mokrou skálou, a mějte na paměti, že i sebelepší obuv na vodním filmu klouže.

U delších úseků používejte jistící stanoviště s rozložením zatížení do dvou až tří bodů. Kotvící body vybírejte mimo dosah stříkající vody a tam, kde je skála kompaktní. Spojení bodů proveďte smyčkou nebo řetězem, abyste zabránili nárazovému zatížení na jeden bod. Nezapomeňte na to, že každý bod musí unést náraz samostatně — v kaňonu nikdy nespoléháte na jeden kotevní bod, i kdyby vypadal sebevíc pevně.