Když vyrážíš do hor, zkontroluj si offline mapy a nastavení GPS

Velkou chybou je plánovat cestu bez přestávek. Děti potřebují časté pauzy – ideálně každých 20–30 minut, alespoň nábytek na míru pět minut. Během pauzy si sedněte, dejte si svačinu a zahrajte si krátkou hru, http://ingeekswetrust.de/index.php?Title=Než_vyrazíš_na_první_túru:_jak_vybrat_batoh,_který_tě_nezradí třeba „na tichou poštu" nebo „hádej, co jsem viděl". Pauzy by neměly být moc dlouhé, aby se děti nezabavily jinak. A pokud jdete na delší túru, rozdělte si trasu na úseky s odměnami – třeba „po tom kopci bude zmrzlina" (ale bez konkrétních cen, ať to není o jídle).

Důležitý je i způsob vedení trasy. Aplikace ti nabídne nejkratší nebo nejrychlejší spojení, ale to nemusí být vhodné pro pěší turistiku. Často tě pošle po frekventované silnici nebo přes soukromý pozemek. Před začátkem si projdi navrženou trasu na obrazovce a zkontroluj, jestli vede po turistických značkách. Pokud ne, uprav si body trasy ručně – většina aplikací umožňuje přetáhnout trasu na mapě prstem.

Jak si poradit, když nevidíte ani na vlastní nohy Nejdřív si najděte úkryt. Ideální je místo pod hustým smrkem, vedle padlého kmene nebo ve skalní průrvě. Vyhněte se suchým stromům a větvím nad hlavou – při vánku by vám mohly spadnout na hlavu. Pokud máte igelitovou tašku nebo pláštěnku, přikryjte se jí, abyste nepřišli o tělesné teplo. Důležité je izolovat tělo od země: natrhejte kapradí, listí nebo suchou trávu a vytvořte si z nich podložku. Jinak vám zima začne sahat do kostí už během první hodiny.

Odpoledne, když slunce stojí vysoko, se vyhněte otevřeným skalním plošinám, kde není stín. Pokud jedete s dětmi, naplánujte si kratší okruh kolem Valdštejna, který je méně náročný a nabízí i dětská hřiště. Dospělí ocení spíše vyhlídku na Kozákově, odkud je vidět celá krajina. Ale pozor — výstup na Kozákov je zrádný, protože cesta vede po kamenitém terénu, který klouže po dešti. Pevná obuv je naprostý základ, ne tenisky s hladkou podrážkou.

První chyba, kterou většina lidí udělá, je snaha vidět všechno najednou. Zkuste si předem na mapě vyznačit okruh dlouhý maximálně patnáct kilometrů. Ideální je kombinace značené turistické trasy a krátkých odboček k vyhlídkám. V Hrubé Skále si dejte pozor na úzké skalní průchody — v hlavní sezóně tam bývá hustý provoz, takže počítejte s tím, že se půjde pomalu. Lepší je vyrazit v sedm hodin ráno, kdy jsou stezky prázdné a vzduch ještě chladný.

Samotná procházka skalním městem trvá tři až čtyři hodiny, ale jen pokud nezabloudíte. Vždy sledujte turistické značky, ne spoléhejte na mobilní signál — v údolích mezi skalami bývá slabý. Typická chyba je spoléhat na navigaci v telefonu, která vás může zavést nábytek na míru neznačenou pěšinu. Místo toho si předem zjistěte, která barva značky vede k cíli, a držte se jí. Na Troseckách se vyplatí vylézt na obě věže, ale počítejte s tím, že schody jsou strmé a úzké.

Orientace v noci bez hvězd je ošemetná. Pokud je jasná obloha, najděte Polárku – leží na severu. Stačí najít souhvězdí Velké medvědice a pomyslně spojit dvě zadní hvězdy „mísy" a pětkrát tuto vzdálenost protáhnout vzhůru. To je sever. Ale pokud je zataženo, nespoléhejte na žádné značky na stromech. Místo toho si zapamatujte, že z kopce teče voda – sestupujte podél potoka nebo údolí. Většinou vás to dovede k civilizaci, ale počítejte s tím, že to může trvat hodiny. V noci je lepší zůstat na místě a čekat na světlo.

Na hřebeni platí pravidlo tří bodů dotyku. Ruce i nohy pracují společně, a když si nejste jistí krokem, vždy se přidržte skály. Nepoužívejte turistické hole – na úzkém hřebeni vás spíše omezují a při pádu vám zamotají nohy. Místo toho si vezměte lehký jištěný batoh a ruce mějte volné. Pokud je hřeben zajištěný řetězy nebo lany, kontrolujte každou karabinu a postupujte pomalu, jeden člen skupiny vždy jistí druhého.

Typické chyby, které vás mohou stát hodně sil Nejčastější chybou je přecenění času. Na hřebeni se chodí mnohem pomaleji, než ukazuje plánovač – exponované úseky berou až dvojnásobek času. Počítejte s rezervou alespoň dvě hodiny na celý přechod. Pokud vidíte, že se stmívá, neváhejte se vrátit po stejné cestě zpět. Sestup je často bezpečnější než riskovat noc na hřebeni bez vybavení.

Plánování trasy není jen o tom, kde začíná a končí cesta. Klíčové je odhadnout, jak dlouho vám výlet reálně potrvá a jak náročný bude pro vaši kondici. Mnoho lidí dělá chybu, že se řídí pouze počtem kilometrů, ale převýšení, In case you loved this informative article as well as you would like to get guidance concerning tady i implore you to check out the page. povrch a počasí dokážou čas i energii výrazně změnit. Základním pravidlem je rozdělit si trasu na úseky a každý posoudit zvlášť.

Nejprve si zjistěte převýšení. Trasa s převýšením přes 500 metrů na deset kilometrů je diametrálně odlišná od rovinky. Pro odhad času použijte jednoduchý vzorec: na každých 100 metrů stoupání přičtěte k času na rovince přibližně 10–15 minut navíc. Klesání naopak čas zkracuje, ale pozor na prudké sestupy, které mohou být fyzicky náročné na kolena a vyžadují pomalejší tempo. Typickou chybou je podcenit délku stoupání – i krátký, ale prudký kopec vás může zdržet víc než dlouhé mírné stoupání.