Kolik času potřebuje každá vrstva tmelení sádrokartonu?

Základní dělení je na příčku s jednou nebo dvěma vrstvami sádrokartonu na každé straně. Jednovrstvá konstrukce je levnější a hodí se do ložnic nebo pracoven, kde nepotřebujete nadstandardní zvukovou izolaci. Dvouvrstvá už lépe tlumí hluk a snese i těžší obklady či police. Většina zakázek na klíč zahrnuje montáž kovových profilů, desky, tmelení spojů, broušení a případně i penetraci. Ale pozor – ne každá firma vám barvy stěn do obýváku ceny započítá i osazení dveří nebo elektroinstalaci.

Když porovnáváte ceníky, všímejte si, co všechno je v ceně zahrnuto. Některé společnosti uvádějí cenu za montáž bez desek a tmelu, jiné naopak kompletně. Zeptejte se na dopravu, likvidaci odpadu a také na to, kdo zajistí případné vyklizení prostoru. Pokud máte starou příčku na demontáž, počítejte s tím, že to je další položka. Většinou se vyplatí nechat si udělat dva až tři rozpočty od různých firem, ale vždy se stejným zadáním – jinak srovnáváte nesrovnatelné.

Jak poznáte, že je vrstva opravdu suchá? Nejspolehlivější test je hmatový. Suchý tmel je na dotek studený, matný a tvrdý. Když přejedete nehtem, neměla by zůstat rýha. Pokud povrch ještě lehce povoluje, nebo je naopak vlhký, nechte ho být. Druhá vrstva se nanáší po zaschnutí první a jejím lehkém přebroušení. Tato vrstva už vyrovnává přechody mezi deskami, takže bývá o něco silnější. Počítejte s dobou schnutí 8–10 hodin. Vlhká místa poznáte podle tmavších skvrn, které při schnutí postupně mizí.

Čtvrtou chybou je špatné broušení. Mnoho lidí se domnívá, že čím víc brousí, tím hladší povrch získají. Ve skutečnosti agresivní broušení odstraňuje i vrchní vrstvu sádrokartonu, čímž vznikají prohlubně, které už nejde jen tak přetmelit. Broušení provádějte lehkými krouživými pohyby brusným papírem o zrnitosti 120 až 150. Po každém přebroušení povrch otřete hadrem nebo vysajte, abyste viděli skutečný stav. Pokud objevíte ostré přechody nebo rýhy, neznamená to katastrofu – stačí na tato místa nanést tenkou vrstvu tmelu a znovu přebrousit jemnějším papírem.

Než začnete, spočítejte si, kolik desek a profilů budete potřebovat. Vycházejte z čistých rozměrů místnosti, ale vždy přidejte rezervu alespoň pět procent na prořez. Důležitý je i směr pokládky. Desky mají na rubu vyznačený směr vláken. Pokud je otočíte napříč, budou se prohýbat a spoje nebudou lícovat. Před samotnou montáží nechte desky dva dny aklimatizovat v místnosti, kde je budete osazovat. Minerální materiál pracuje s vlhkostí, a pokud ho namontujete hned po přinesení ze skladu, stáhne se a spoje se rozejdou.

Typickou chybou je snaha srovnat desky zatlačením ze strany. Tím se poškodí zámek a deska přestane držet. Další častý problém nastává u svítidel. Pokud do desky vyříznete otvor, musíte ho zajistit výztuhou. Jinak deska v okolí otvoru popraská. Stejně tak se vyvarujte montáže podhledu na nerovný strop. Než začnete, vyrovnejte podklad, případně použijte závěsy s nastavitelnou délkou. Nerovnosti se totiž neabsorbují v deskách, ale přenesou se do roštu.

Až budete mít pocit, že už je vše hotové, udělejte si zkoušku bočním světlem. Přiložte na zeď lampu nebo baterku tak, aby světlo dopadalo pod ostrým úhlem. Okamžitě uvidíte všechny nerovnosti, které jsou při běžném denním osvětlení neviditelné. Pokud najdete místa, která potřebují ještě srovnat, vyplatí se je opravit, než začnete malovat. Přetírat nerovnosti malířskou barvou se nevyplácí – barva je nezakryje, ale naopak zvýrazní. Nechte si čas na finální kontrolu a případné doladění. Tmelení sádrokartonu je řemeslo, které se nedá uspěchat, ale když se dělá pořádně, odmění se vám hladkou stěnou na dlouhá léta.

Než si necháte vypracovat rozpočet, změřte si přesně místo, kde má příčka stát. Zjistěte, zda je podlaha rovná, a pokud ne, počítejte s tím, že bude nutné vyrovnání. Častým omylem je, že se lidé spoléhají na „standardní" cenu za metr čtvereční, ale výsledná částka roste s každým atypickým prvkem. Šikmé stropy, zaoblené rohy nebo dodatečné výztuže pro zavěšené skříňky znamenají příplatky. Proto si nechte nacenit konkrétní projekt, ne jen orientační metr.

Než začnete, zjistěte, kde přesně procházejí profily. Bez detektoru kovů se obejdete jen těžko, protože obyčejné klepání kloubem není spolehlivé. Profily jsou obvykle od sebe vzdálené kolem šedesáti centimetrů, ale u stropu to může být jinak. Jakmile najdete nosný bod, vyvrtejte otvor vrtákem na plech – ne na zdivo. Průměr vrtáku musí odpovídat rozměru šroubu, který použijete do profilu.

Pátá chyba se týká výztužné pásky. Když ji lepíte přímo do spáry bez tmelu, páska se po zaschnutí svraští a vytvoří vlnky. Páska musí být vždy zapuštěná do první vrstvy tmelu, ne na jeho povrchu. Naneste tmel do spáry, přiložte pásku a špachtlí ji zatlačte tak, aby se celá smáčela tmelem. Pak přejeďte špachtlí podél pásky, abyste vytlačili přebytečný tmel a odstranili vzduchové bubliny. Teprve po zaschnutí můžete nanést další vrstvu. Stejný postup platí i pro rohy – tam použijte speciální rohovou pásku, ale jen tehdy, když je roh skutečně rovný. V opačném případě pásku vynechte a roh vytvarujte ručně.

If you cherished this article so you would like to receive more info pertaining to wiki.dobusch.net nicely visit the web page.