První výběr lezecké oblasti: začněte tam, kde nebudete litovat

Druhý problém se týká jištění druhé osoby. Pokud jistíte parťáka shora, hrozí riziko, že mu přibrzdíte lano příliš pozdě. Nejspolehlivější je mít lano neustále v ruce a kontrolovat jeho pohyb – ne jen sledovat slaňujícího. Ujistěte se, že máte pod sebou dostatek volného lana, aby nedošlo k jeho vytažení a následnému zaseknutí. Při delších sjezdech rozdělte lano na dvě části a zajistěte jeho plynulý průběh.

Nejdůležitější je ale trpělivost. Pokud v den výstupu cítíte, že je větrno nebo že je skála mokrá, nepřekonávejte se. Rovnováha se trénuje v bezpečných podmínkách, ne na hraně rizika. S každým dalším výstupem budete klidnější a vaše pohyby budou plynulejší. Až pak pochopíte, že rovnováha není o tom, abyste se nebáli, ale o tom, abyste věděli, co s tělem dělat, když strach přijde.

Než si koupíte permanentku, zjistěte, co vám stěna může nabídnout. Začněte tím, že si prohlédnete nabídku lekcí pro dospělé. Dobré stěny mají úvodní kurz, kde vás naučí základní uzly, jištění a pravidla pohybu. Bez toho se na stěnu sice dostanete, ale budete se pohybovat neefektivně a hlavně nebezpečně. Typická začátečnická lekce trvá dvě hodiny a zahrnuje i výuku dopadu na žíněnku. Ptát se můžete i na to, zda je stěna členem nějakého horolezeckého svazu – to je známka, For more on stránka look into our webpage. že dbá na bezpečnost a pravidelnou revizi jištění.

jak zařídit malou kuchyni si poradit s nestabilním svahem a dlouhým lanem Na prudkém nebo kluzkém terénu se nespoléhejte jen na brzdu. Nohy mějte rozkročené na šířku ramen, kolena mírně pokrčená a paty zatížené. Pokud se dostanete do míst, kde se lano tře o skálu, snažte se lano vést co nejdál od ostrých hran, případně ho chraňte speciální chráničkou. U dlouhých slanění je důležité lano protahovat plynule a kontrolovat, aby se nekroutilo. Před slaněním si vždy ověřte, že lano dosáhne do cíle a že jeho konec máte bezpečně uvázaný na uzlu.

Slaňování vypadá jako jednoduchá činnost – jistící pomůcka, lano a sjezd dolů. Přesto se mezi prvními a zkušenými lezci opakují stejné chyby, které vedou k vážným úrazům. Většina problémů pramení z nedostatečné kontroly nad jistícím prostředkem a z nevhodného nastavení celého systému. Podívejme se na pět nejčastějších pochybení a na to, jak je rychle odstranit.

Po prvních lezeckých pokusech počítejte s tím, že vás budou bolet předloktí. To je normální projev únavy svalů, které jste dosud nepoužívali. Nezpanikařte, odpočívejte mezi pokusy dvakrát tak dlouho, než lezete. Důležité je také pitný režim – vezměte si lahev s vodou, protože v horku a při zátěži se snadno dehydratujete. Po tréninku si protáhněte ruce a záda, předejdete tak ztuhlosti.

Samotné ovládání brzdy spočívá v plynulém přidávání a ubírání tlaku. Pravou ruku (nebo levou, pokud jste levák) držte na laně za brzdou a nikdy ji z lana nepouštějte. Tlak zvyšujte postupně, abyste se vyhnuli trhavým pohybům. Když potřebujete zastavit, jednoduše stiskněte lano pevněji — ale ne tak, abyste se zastavili úplně bez varování. Často se stává, že lidé v panice brzdu prudce „zatnou", což zablokuje lano a může to vést k nekontrolovanému zhoupnutí.

Pátým a často podceňovaným problémem je nadměrná rychlost sestupu. Tření sice zpomaluje, ale na strmém terénu může dojít k nekontrolovanému rozjetí. Přibrzďujte ohybem lana kolem jistící pomůcky a vyhněte se skokům. Pokud se přeci jen dostanete do příliš rychlého klesání, nepropadejte panice – chytněte se rukou lana pod jistící pomůckou a pokrčte kolena. Po každém sjezdu si zkontrolujte, zda se lano nepřetrhlo nebo nedošlo k deformaci. Teprve když tyto základy bezpečně ovládáte, má smysl slaňování cvičit dál.

Než vylezete první cestu, naučte se základní bezpečnostní návyky. Vždy zkontrolujte, že je lano správně vedené přes jistič a že máte zapnutou smyčku na sedáku. U boulderu se naučte dopadat tak, že se odrazíte od stěny a necháte nohy pokrčené – nikdy nedopadejte na natažené nohy. Typickou chybou začátečníků je držet se chytů příliš křečovitě. Uvolněte úchop, jakmile se chytnete, a nechte váhu na nohou. Zní to jako klišé, ale nohy jsou při lezení to hlavní. Snažte se stavět na špičky, ne na vnitřní hranu chodidla.

Pokud se rozhodnete chodit pravidelně, jednou až dvakrát týdně, po měsíci uvidíte zlepšení. Zpočátku se ale nesrovnávejte s ostatními. Každý má jinou výchozí fyzickou kondici. Až si na barvy stěn do obývákuě zvyknete, zkuste si domluvit lezení s někým zkušenějším – na stěně většinou visí cedule s názvy lezeckých oddílů nebo se můžete přidat ke skupině začátečníků. Tím se dostanete k jistějším technikám a hlavně k novým kamarádům. Lezení je sport, který se nejlépe učí v partě, a vyhnete se tak zbytečným chybám.