Když dítě chce vlastní koutek na čtení, začněte světlem

Častou chybou je natřít všechny stěny výrazným odstínem. I když je barva sama o sobě jemná, na čtyřech stěnách najednou ztmavne místnost a klid se ztratí. Raději zvolte jednu stěnu o něco sytější a ostatní nechte ve světlém neutrálu. Stejně tak nepoužívejte na velké plochy čistě bílou – odráží světlo a večer působí studeně. Světle béžová nebo teplá šedá funguje lépe.

Nejčastější chybou je hluboká skříň do úzkého koutu. Police hluboké 60 cm v prostoru širokém 50 cm znamenají, že dítě na zadní část nedosáhne a všechno se vrší vpředu. Hloubka by neměla přesáhnout 40 cm, u lavice 35 cm. Další chybou je pevná výška polic bez možnosti přestavění. Dítě roste a za dva roky potřebuje jiné rozestupy. Použijte nosné kolíky v předvrtaných řadách po 32 mm, abyste police mohli posouvat. Zapomenout byste neměli ani na bezpečnost: žádné ostré hrany, všechny desky s ABS hranou, a pokud je součástí žebřík nebo stupínek, musí být ukotvený ke stěně.

Pozor na dvě věci, které koutek zabijí. První je umístění vedle televize nebo herní konzole — pozornost se rozdělí a čtení prohraje. Druhá je koutek jako trest nebo povinnost. Pokud tam dítě posíláte, když zlobí, nebo mu říkáte, že si musí číst třicet minut denně, přestane tam chodit. Nechte koutek otevřený, bez pravidel, a jen občas si tam sedněte sami s vlastní knihou. Děti napodobují to, co vidí, osvětlení v obývákuíc než to, co se jim nařídí.

Čtenářský koutek nevznikne tím, že koupíte polici a na ni narovnáte knížky. Vznikne tam, kde dítě skutečně chce sedět. Než rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete cokoli kupovat nebo přesouvat, strávte týden pozorováním. Všímejte si, kam si dítě samo odchází prohlížet knížky, kde se ohne, kde si lehne na zem, kam si odnese polštář. To místo je pravděpodobně lepší základ než roh, který jste vybrali vy, protože se vám tam nevešla skříň. Koutek má být klidný, mimo hlavní průchozí trasu mezi dveřmi, postelí a hračkami. Nemusí to být celý pokoj, stačí půl druhého metru čtverečního.

Nejlepší pravidlo zní: barvy a doplňky držte v poměru, který odpovídá věku, a velikost pokoje respektujte ve všech rozhodnutích. Jedna výrazná věc na pokoj stačí. Zbytek ať zůstane klidný, aby měl prostor dospět spolu s dcerou.

Praktický test při nákupu: položte dítě na bok a sledujte linii nosu. Má pokračovat v přímce páteře, ne se zvedat vzhůru ani klesat dolů. Když mezi bradou a hrudníkem zůstává mezera na dva prsty, výška sedí. Stejně důležitá je šířka – polštář má být zhruba tak široký jako vzdálenost mezi rameny, aby hlava při otáčení nesjížděla na matraci. Délka není podstatná, ale příliš dlouhý polštář zbytečně zabírá místo v posteli.

Nejčastější chyba je nedostatek světla. Dítě si knížku nepřečte v šeru u zdi, ať je policebejsknější. Potřebuje denní světlo z boku nebo lampičku, která svítí na stránky, ne do očí. Stojací lampa s ohebným ramenem bývá praktičtější než nástěnné světlo nad hlavou, protože se dá naklonit podle toho, jestli dítě sedí, nebo leží. Pokud koutek stojí u okna, pozor na přímé polední slunce — oslňuje a dítě od čtení odežene. Závěs nebo posun o půl metru stranou to vyřeší.

Od šesti do deseti let potřebuje polštář výšku zhruba pět až sedm centimetrů. Rozhodující není věk, ale šířka ramen a způsob spánku. Dítě, které spí převážně na boku, potřebuje polštář vyšší, aby vyplnil mezeru mezi ramenem a hlavou. Dítě, které spí na boku i na zádech, si vystačí s polštářem středním a měkkým. Pokud spí na břiše, dejte mu polštář co nejnižší, ideálně téměř plochý – vysoká podpora v této poloze kroutí krční páteř do oblouku.

Věk mění nároky, ne jen vkus Do šesti let vsaďte na omyvatelné povrchy a barvy, které unesou fixy. Stěna v jedné barvě plus pruh nebo samolepky ve výšce očí fungují lépe než celoplošná malba. Mezi sedmi a dvanácti lety přichází období sbírek. Police a korková nástěnka v neutrální barvě snesou měnící se obsah, zatímco výrazná tapeta za chvíli omrzí. Od třinácti let nechte dceru rozhodnout o jedné stěně. Zbytek držte v klidu. Pokud si vybere tmavě růžovou nebo tyrkysovou, omezte ji na jednu plochu a zbytek pokoje stáhněte do bílé či světle šedé, jinak se v místnosti nedá číst ani psát.

Nakonec počítejte s tím, že se koutek bude vyvíjet. To, co funguje v pěti letech, nebude fungovat v devíti. Místo budování jednoho definitivního nábytku vsaďte na řešení, Rekonstrukce bytu která se dají přeskládat: přenosná lampa, police na kolečkách, polštáře, které se dají odnést. Když dítě přijde s tím, If you liked this article and you would like to obtain more info with regards to zjistit více nicely visit our web site. že chce koutek jinde, nebraňte se. Nejlepší čtenářský koutek je ten, který si dítě samo vybere a samo si ho přenese.