Když dítě prohrává, pomozte mu pochopit, že to není konec

Nakonec buďte trpěliví. Zvládání prohry je dovednost, která se trénuje měsíce, ne dny. Čím méně dramatizujete výsledek vy, tím méně ho budou dramatizovat děti. Vyhněte se srovnávání s jinými dětmi a místo toho oceňte snahu: „Líbilo se mi, jak jsi to nevzdal." Právě byt v paneláku těchto malých reakcích se rodí zdravý vztah k prohrám i k sobě samému.

Uprostřed hry nikdy neříkejte „od teď se hraje jinak" bez kontextu. Místo toho použijte větu: „Tohle kolo dohrajeme podle starých pravidel a další začneme podle nových." Děti tak dostanou jasný přechod. Pokud protestují, nechte je dokončit rozehranou hru a změnu aplikujte až v dalším kole. Zabráníte dojmu, že se pravidla mění účelově.

Co dělat, když se nedaří? Vezměte tužku a nakreslete čáru. Pak další. Pak zkuste kreslit, aniž byste se dívali na papír — takzvaná slepá kontura. Výsledek bude podivný, ale mozek se uvolní. Nebo si napište seznam pěti věcí, které vás dnes naštvaly, a pěti, které potěšily. Nejde o literaturu. Jde o to dostat myšlenky z hlavy ven. Papír a tužka jsou nejrychlejší cesta, jak to udělat.

Další možností je obchod nebo pekárna. Nakreslete na zem výlohu, pult a několik polic, děti si mezi sebou rozdělí role a hra se rozjede sama. Pro dvě až tři děti stačí i jednoduchá bludiště s jedním vchodem a jedním úložné prostory v malém bytěýchodem. Bludiště kreslete široké, aby se do něj vešla noha nebo malé autíčko. Úzké chodbičky vypadají hezky, ale děti je při hře rychle rozšlapou a přestane je to bavit.

Při lepení tavnou pistolí hrozí popálení – děti by měly mít rukavice nebo lepit jen studeným lepidlem. Barvy nábytek na míru kameny volte netoxické, aby je menší sourozenci neochutnali. Pokud výrobek obsahuje malé části, hrozí udušení u dětí do tří let. Hotové výrobky nenechávejte na vlhkém místě, jinak zplesniví. Sušené listy a květiny se časem drolí, proto je raději zalijte bezbarvým lakem nebo vložte do rámečku.

Menší děti často vnímají prohru jako osobní selhání. Do věku zhruba sedmi let je jejich schopnost oddělit výsledek hry od vlastní hodnoty velmi malá. Proto se po prohře vztekají, pláčou nebo chtějí hrát znovu a znovu, dokud nevyhrají. Není to rozmazlenost, ale vývojová fáze. Důležité je, jak na jejich reakci zareagujete vy.

Pomáhá také přesunout pozornost na průběh hry, ne na výsledek. Po dohrání se ptejte: „Co tě bavilo nejvíc?" nebo „Všiml sis, jak jsi teď hrál lépe než minule?" Dítě tak vidí, že hra má hodnotu i bez vítězství. Pokud prohra vyvolá silnou reakci, dejte mu čas. Někdy stačí říct: „Vidím, že potřebuješ chvilku. Jsem tady." A později se k tomu vrátit v klidu.

Prvním krokem je uznat emoce, ne je potlačovat. Věty typu „to nic není" nebo „nebuď malej" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Místo toho pojmenujte, co vidíte: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Tím dítě získá pocit, že mu rozumíte, a lépe se uklidní. Teprve potom má smysl mluvit o samotné hře.

Vyhněte se dvěma častým chybám. První je nechat dítě vyhrát za každou cenu, aby neplakalo. Tím se naučí, že prohra je katastrofa, které se musí vyhnout. Druhou chybou je naopak nechat ho prohrávat bez vysvětlení a s komentářem „no a co". Ani jedno nevede k odolnosti. Ideální je střídat výhry a prohry přirozeně a u obojího zachovat klid.

Vysvětlujte pomocí konkrétních situací, ne obecných frází Abstraktní tvrzení „v životě se nevyhrává vždy" děti nepochopí. Použijte zážitek, který právě prožily. Můžete říct: „Pamatuješ, jak jsi minule stavěl věž a spadla? Taky to nebylo napoprvé. Zkusil jsi to znovu a šlo to." Nebo ukažte na sebe: „Já jsem dnes taky něco nezvládl, musel jsem to opravit." Děti se učí nápodobou a z vašeho příkladu pochopí, že prohra je běžná součást učení.

Než začnete lepit, nasbíraný materiál prohlédněte. Mech, lišejníky a listy obsahují vlhkost, plísně a drobný hmyz. Rozložte ho na noviny a nechte dva až tři dny proschnout při pokojové teplotě. Šišky a žaludy stačí zbavit hlíny. Kameny a klacíky opláchněte a osušte. Vlhký materiál slepený tavnou pistolí do druhého dne povolí. To je nejčastější chyba, která zničí jinak povedený výrobek.

Konkrétní nápady, které se osvědčily: 1) Obrázek z listů nalepených na karton a přelepených průhlednou fólií. 2) Šiška obalená vlnou jako ježek. 3) Kamínky pomalované akrylovými barvami jako berušky. 4) Žaludy s nalepenou čepičkou jako loutky. 5) Větvičky svázané do věnce. 6) Mech v misce jako miniaturní les. 7) Kaštany spojené špejlemi jako zvířátka. 8) Listy vložené mezi dvě čiré fólie a zažehlené. 9) Klacíky nalepené na dřevěnou desku jako rám. 10) Šišky natřené barvou a zavěšené na niti. 11) Kameny poskládané do mandaly na stole. 12) Žaludy navlečené na provázek jako náhrdelník. 13) Větvičky zastrčené do květináče jako suchá dekorace. 14) Listy obtisknuté barvou na papír. 15) Mech a šišky vložené do sklenice jako zimní scenérie.

If you cherished this posting and you would like to get a lot more information with regards to Rekonstrukce koupelny krok za Krokem kindly visit our own web page.