Poslední věc, která rozhoduje, je zakončení. Nechte poslední hru vždyc…

Co ověřit dřív, než se rozhodne

Poslední věc, která rozhoduje, je zakončení. Nechte poslední hru vždycky trochu kratší a nechte děti vydechnout. Vyhlaste výsledky, ale nezdržujte se u proher – pochvalte konkrétní věc, kterou družstvo udělalo dobře, ať už vyhrálo, nebo ne. A mějte v záloze jednu krátkou hru na uklidnění, kdyby se emoce vymkly. Klasické hry fungují po generace právě proto, že se dají přizpůsobit. Nejsou svaté. Když něco nefunguje, změňte to a příště to udělejte jinak.

Praktický postup: předem si připravte kartičky nebo tabulku, kde u každého člověka máte dvě až tři poznámky. Potom rozdělujte tak, aby v každém družstvu byl alespoň jeden člověk s organizačním talentem a alespoň jeden, kdo umí práci dokončit. Vyhněte se tomu, aby v jednom družstvu skončili všichni tiší a v jiném všichni dominantní. Právě tato nerovnováha je typický důvod, proč jedno družstvo odevzdá práci včas a druhé se rozpadne.

Častou chybou je skládat tácky do vějíře a podávat je tak, že se dotýkají jídlem. Papír nasákne tuk a vlhkost i z okraje, a pak se trhá při zvednutí. Lepší je položit každý tácek zvlášť na pevnou podložku a jídlo dávat doprostřed. Další chybou je používat tácek opakovaně. Papírový tácek, který už byl od jídla, ztrácí pevnost a při druhém použití se rozpadne. Po použití ho vyhoďte, i když vypadá čistě.

Dětská šifra nemá být nerozluštitelná. Má být luštitelná tak akorát, více zde aby dítě zažilo úspěch. Pokud tápete, jak začít, držte se jednoduchého pravidla: čím mladší dítě, tím méně pravidel a tím více nápovědy. Šifra, kterou dítě vzdá za dvě minuty, je lepší než dokonalá šifra, kterou odloží po dvou minutách. Vyberte proto typ, který odpovídá věku a zkušenosti.

Rozdělení do družstev vypadá jako banalita, ale právě tady vzniká většina tichých konfliktů, které pak dusí celý kurz nebo projekt. Nejčastější chyba je, že se rozděluje až na místě, veřejně, a podle toho, kdo stojí komu nejblíž. Vzniknou dvě až tři skupinky kamarádů a zbytek se cítí jako doplněk. Řešení je přitom jednoduché: rozdělit předem a podle kritérií, která jsou známá dopředu.

Druhý typický problém je transparentnost. Pokud lidé nevidí, podle čeho byli rozděleni, začnou si domýšlet, že šlo o sympatie nebo o snahu někoho potrestat. Řekněte předem, jaká kritéria používáte, a po rozdělení je stručně zopakujte. Nemusíte zveřejňovat konkrétní poznámky o lidech, ale musíte být schopni říct, proč je složení vyvážené. Tím zmizí většina pocitů křivdy.

Druhý oblíbený typ je číselný kód. Každé písmeno dostane své číslo podle pořadí v abecedě: A je 1, B je 2, C je 3. Slovo „KŮŇ" se zapíše jako „13 21 14". Tady pozor na dvě věci. Za prvé, písmena s diakritikou mají v české abecedě vlastní pozice, takže Ř není R. Za druhé, dvojciferná čísla se pletou s jednocifernými. Pište je proto odděleně mezerou nebo čárkou, nikdy ne dohromady. Pokud dítě čte „131" jako jedno číslo, je to vaše chyba v zápisu, ne jeho.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení: po rozdělení je potřeba nechat družstvům pět až deset minut, aby si samy určily, kdo co bude dělat. Pokud role přidělíte shora, převezmete odpovědnost a družstvo se na vás bude obracet s každým drobným rozhodnutím. Když si role určí samo, funguje lépe a méně se uráží. A pokud někdo skutečně protestuje, vyslechněte ho a nabídněte konkrétní řešení — výměnu s jiným družstvem nebo jinou roli. Vyhnete se tak tichému vzdoru, který jinak práci zdrží víc než samotné rozdělení.

Kritéria, která fungují lépe než sympatie Rozdělení podle kamarádství je nejrychlejší cesta k nefunkčním týmům. Mnohem lepší je kombinovat dvě až tři neutrální charakteristiky: předchozí zkušenost s tématem, silnou a slabou stránku každého člověka a případně to, kdo už spolu někdy pracoval. Cílem není dát nejlepší dohromady, ale zajistit, aby každé družstvo mělo někoho, kdo umí organizovat, někoho, kdo přijde s nápadem, a někoho, kdo dotáhne detaily.

Prvním krokem je určit, kolik družstev potřebujete a jak velká mají být. Počet členů by měl být pokud možno stejný, jinak vzniká dojem nefér podmínek. Pokud máte 17 lidí a chcete čtyři družstva, nebudou stejná — a to je potřeba říct nahlas ještě před rozdělením. Vysvětlete, že jedno družstvo bude mít o jednoho člena víc, a určete, jak se to vyřeší (například losem, ne dohodou).