5 zásad, jak naložit okurky, aby zůstaly křupavé

Nejčastější chyba je příliš mnoho potraviny ve sklenici. Tlak pak nemá kam unikat a víčko povolí. Další chybou je nedostatečné utažení — mikroskopická netěsnost stačí, aby se obsah po vychladnutí zkazil. Nikdy nepoužívejte sklenice s kovovým víčkem, i když vypadají, že těsní. Kov se v mikrovlnce jiskří a může zničit troubu. Také nikdy nezavařujte v mikrovlnce potraviny s vysokým obsahem tuku, jako jsou paštiky nebo sýry — tuk se přehřívá a stříká.

Do hrnce dejte na dno mřížku, hadřík nebo dřevěné podložky, aby sklenice nestály přímo na kovu. Skládejte je tak, aby se navzájem nedotýkaly. Zalijte vodou po hrdla sklenic, nikdy ne přes víčka. Voda by měla mít stejnou teplotu jako sklenice, jinak hrozí prasknutí. Hrnec přiklopte a zahřívejte pozvolna.

Porovnání s klasickým zavařovacím hrncem je nasnadě. Hrnec nabízí stabilnější teplotu, obsah se prohříbyt v panelákuá ze všech stran stejně a výsledek je předvídatelnější. Trouba je výhodná v tom, že nezabírá místo nábytek na míru sporáku a lze v ní zavařovat více sklenic najednou. Nevýhodou je menší kontrola nad teplotou a nutnost hlídat vodu. Kdo zavařuje poprvé, měl by začít s menším množstvím a jednodušším obsahem, například s kompotem nebo nakládanou zeleninou, kde případná chyba tolik nebolí.

Dvoufázová sterilace má smysl u potravin, If you have any thoughts with regards to in which and how to use byt v paneláku, you can get in touch with us at our own web-page. které budete skladovat déle než rok, a u méně kyselých druhů, jako jsou fazolky, hrášek nebo masové směsi. U sladkých kompotů a džemů stačí běžná jednofázová sterilace. Pokud si nejste jistí, zvolte raději delší časy, ale nikdy nezkracujte přestávku. Výsledek poznáte podle pevně staženého víčka a čistého, nezakaleného obsahu.

První dva doušky nehodnoťte. Po vytažení korku se do vína uvolní plyny, které se při delším kontaktu se vzduchem rozptýlí. Nalijte tedy nejdřív malý vzorek do sklenice, zakružte s ním a počkejte půl minuty. Teprve pak zjistíte, zda vůně po korku a vlhké celulóze zmizí, nebo zůstane. Když se po dvou minutách stále vrací ostrý zápach po plísni a zatuchlině, není to otázka dotažení – víno je vadné a lahev patří zpět.

Křupavost okurek při zavařování nestojí na drahém vybavení, ale na dvou věcech: dostatku tříslovin v nálevu a co nejkratší tepelné úpravě. Okurky změknou, když se při sterilaci rozvaří pektin ve slupce. Čím kratší dobu jsou ve vroucí vodě, tím větší šanci mají zůstat pevné.

Steriluj při 85 °C po dobu 15–20 minut u sklenic do 0,7 litru. Nepoužívej prudký var, teplota nad 90 °C okurky spolehlivě změkčí. Po vytažení sklenice obrať dnem vzhůru a nech je vychladnout v klidné místnosti, kde netáhne. Víčko musí po vychladnutí zůstat pevně přisáté. Pokud se po týdnu vytvoří zakalený nálev nebo víčko povolí, sklenici vyhoď.

Sklenice i víčka důkladně vymyj horkou vodou a nech je vyschnout. Okurky narovnej svisle, co nejtěsněji k sobě, aby se při varu nepohybovaly. Na dno dej kousek křenu a kopr, navrch opět kopr. Nálev nalévej horký, ale ne vroucí, přibližně 80 °C. Nech 1 cm volného prostoru pod víčkem. Vzduchové bubliny vypuď poklepáním sklenice o stůl.

Začni sběrem nebo nákupem. Ideální jsou okurky menší, maximálně do 10 cm, pevné, bez žlutých skvrn a bez měkkých míst. Sklízej je ráno, kdy jsou nejchladnější. Velké okurky se hodí spíš na salát, ne do sklenic. Po sběru je namoč do studené vody a nech je tam alespoň 2 hodiny, klidně přes noc. Okurky se nasáknou vodou a při sterilaci se tolik nesmrští.

Když nálev, tak pořádně slaný a okyselený Základ nálevu: na 1 litr vody dej 40–50 g soli, 100–150 ml octa o koncentraci 8 % a 30–50 g cukru. Více octa znamená kyselejší chuť i lepší trvanlivost, ale příliš mnoho octa potlačí chuť okurek. Sůl neurčuj od oka, odměř ji. Nedostatečně slaný nálev vede k měknutí a kazení. Do každé sklenice přidej kousek křenu, list černého rybízu, hrst kopru a několik zrnek hořčičného semínka. Křen a listy rybízu obsahují třísloviny, které okurkám pomáhají držet tvar.

Nejčastější chyba je zbytečně dlouhá sterilace a měkká voda. Tvrdá voda s vysokým obsahem vápníku dělá okurky pevnější, měkká voda je naopak zbytečně změkčuje. Další chybou je nakládání okurek ihned po utržení bez namočení a příliš řídký nálev. Okurky také nesnášejí přímé slunce při zrání ve sklepě, teplo je rychle zničí. Skladuj je v chladu a temnu a vydrží křupavé i několik měsíců.